Le Louvre

Znám jednu sochu, bydlí v takový nudli v prvním suterénu Louvru, tak trochu skrytá hlavnímu zájmu návštěvníků. Je to totiž římská socha. A ty přece nikoho nezajímají! Od té doby co jsme se rozhodli poslouchat chytrý pány co rozumí umění, ztrácíme kontakt s mnoha krásnýma věcma.... Oni nám totiž řekli, že Římani všecko převzali a takže je lepší si vybrat Řeky: proč koukat na kopie, když můžem mít oririginál (když pomineme tu maličkost, že většina řeckých soch tak jak je známe, jsou římské kopie). No a tak se koukáme na Laokonta a Niké a všechny ty Hermésy a Herkuly a Afrodity a ..... voilá .... najednou se tady objeví nějakej zesnulej císař, co si stojí jako král se vší pompézností mocného národa, kterému vládnul a všichni kolem chodí s plánkem v ruce a prstem probodávají ten malinkej čtvereček kde má být Venuše Mélská ... "Pche, jen se pachtěte za těma holkama bez rukou a hlav. Mě jste totiž všichni uplně ukradený. Já už jsem dva tisíce let mrtvej a jsem rád, protože za svýho života jsem nebyl ani z poloviny tak krásnej. A teď si tady stojím na piedestalu a těch dva tisíce let mi nestačilo na to se na sebe vynadívat, jakou měl ten můj sochař fantazii!" Ano, je to trošku narcis tahleta socha, má být na co ale pyšnej. Pokaždý si k ní stoupnu a jenom se dívám. Na nohu, na tu ruku, co má zvednutou, aby se mu odkryl pravý bok, na krásný proporce prsou. Jak asi ti sochaři museli milovat a obdivovat lidský tělo. Přece normální řemeslník nedokáže tak dokonale vystihnout ideální krásu. Navíc takovou, která už je aktuální přes dva tisíce let. Kolik obličejů musel vidět, kolikrát musel být v amfiteátru na atletických hrách, jak moc se musel koncentrovat na každý sval každýho mladíka, aby z toho pak vydedukoval co je to, co dělá někoho objektivně krásnýho! Jaká komplikovaná rovnice křivek, poměrů velikostí vzdáleností jednotlivých detailů lidského těla! Hledat a pak i vidět tolik krásy kolem sebe aktivním zkoumavým pohledem, to vás musí donutit milovat každou ránu dláta do toho bílýho šutru. No a z tý lásky a obdivu ke kráse pak vyroste tenhle chlapík, kterému nemůžete říct co si o něm myslíte: On si totiž myslí všechno na co myslel ten sochař když z toho kusu šutru tesal dokonalý křivky objektivně ideální lidské bytosti. A pak si myslí všechno co si o něm řekli všichni ti mudrcové za celou historii našeho světa. A copak si asi myslí o těch kriticích všech mudrcích, kteří ho svými traktáty poslali do tý malý nudle v prvním suterénu? Zajděte si taky k němu občas na pár hodin stoupnout, dá vám to velice jasně najevo.