Den první

Vrrrr, vrrrrr .... Upřímě řečeno, mám vždy stres zvednout telefon, protože někdy těm potrhlým francouzům nerozumím ani slovo.... „Oui, haló?“ Livia! Livia je krásná drobná sympatická blondýnka z Florencie, tam naštěstí jazyková bariéra není. Tam vlastně není žádná bariéra. „Takže v šest na Place de la Sorbonne, un bisou“. Jdu rychlým krokem po Boulevard Saint Michelle, občas se kouknu do jedné z výloh Gibert Joseph, mají tam vždy zajímavou knížku či CD....ostatně i spoustu nezajímavých, protože Gibert Joseph má snad vše co kdy prošlo francouzskou distribucí. Červeno bílý znak banky Société Generale mi vždy připomene domov – mají stejné logo jako Komerční banka – proč asi? Kdo nemá rád globalizaci jako by říkal, že si jde useknout pravý palec, protože se mu nelíbí. Jsou to malichernosti všedního života. Mě zajímá obloha, protože takovou paletu šedivé a tmavě modré jsem v životě neviděl. Ale líbí se mi to, protože se vítr opírá do mého kabátu a připadám si jak Rimbault vracející se z flámu. Jistě, rozdíly tu jsou – já na flám teprve jdu. „Ahoj zlato“ Obligátní pusinky na tvářičky – Babičko moje, jak jsem Ti vděčný, že jsi mě takto nelíbala, když jsem byl malý. Teď bych se totiž asi při každém setkání s kýmkoliv pozvracel! Znáte ty komplexy z mládí stráveném na venkově! ....Eh, první kapka..... kéž by to u ní zůstalo. „Mám pocit, že asi zmokneme“ říkám. „Mám pocit, že se blíží konec světa podle té oblohy“ Dobrej vtip, Livia, ale mohly bychom si ho říct třeba někde pod střechou? Université de la Sorbonne byla založena 1257 zpovědníkem Ludvíka IX, Robertem de la Sorbonne. Vletíme hlavním vchodem na nádvoří. Majstátní kaple Eglise de la Sorbonne stojí na severní straně pompézního nádvoří barokní university postavené kardinálem Richellieu. Sklání se na nás s majestátností antického chrámu na vrcholku universa vzdělanosti. A ani proudy deště bičující její pompézní fasádu nesmažou staletí vzpomínek studentů memorujících zde denně zkamenělou nauku humanitních věd, nesmažou ani pach talárů profesorů vznešené církve katolické..... Po půlhodince toulání se labyrintem chodeb a schodišť vycházíme na Rue St. Jaques a řítíme si to dolů směrem přes ostrov la Cité do čtvrtě Marais.