Le Marais

Čtvrť le Marais je všeobecně známá jako ostrov gayů. Proč je zde tolik gayů by myslím chtělo podrobnou sociologickou analýzu. Každopádně kromě toho, je tato čtvť atraktivní pro všechny pařížany a turisty jakbysmet. Tento kousek pravého břehu Seiny, pár metrů za Notre Dame a Hotel de Ville, je opravdový ráj pro všechny, kteří mají rádi moderní život. Přízemí celé čtvrti je jedna velká výloha obchodů s beauty, designem, luxusním oblečením a především bary. S Livií vplouváme do Marais za le Hotel de Ville, Livia svýma dlouhýma nohomama a krásnými blond vlasy na vteřinku zastaví provoz na Rue Rivoli a za doprovodu andělských tónů klaksonů nás vítají pomyslné duhové brány čtvrti snů. Vydáváme se vstříc dobrodružství ulicí Rue du Bourg Tibourg. Stojí za pozornost díky čokoládovému krámku po levé straně ulice...proslýchá se, že jsou nejlepší v celé Paříži .... a hlavně kvůli vegetariánské restauraci KOdo, ale o té až jindy. Dnes máme chuť na klasiku: "jdeme domů" říkám Livii. Mile souhlasí, protože ví, že naše kroky vedou absolutně jinam, než domů. Naše kroky se zastaví před zpustle červeným barem L´Oiseau Bariolé. Bar z jedné strany kompletně otevřený do ulice zde stál snad dříve, než palác Charlese V. Jistě, od té doby zmoderněl..... Vkráčíme pomyslnými dveřmi, do doby někdy mezi rokem 1880 a 1960. Úmyslně neartikulovaný design, připomínající salón starého domu mé tety Madelein von Prack na úpatí Petřína na Malé straně pražské, nás vtáhne dovnitř intenzitou exnuté sklenky absinthu a praští s námi do červeného křesla v levém koutě baru. Ethno dance linoucí se ze stropu lokálu z nás smyje aroma ulice a v ten okamžik jsme připraveni se ponořit do světa likérů, cocktailů, shakeů a dalších lihovin nápojového lístku. Při výběru nemá cenu hledět na cenu, neboť druhá sklenka pouze za euro odrazí jakýkoli komplex marnotratného syna. Livia je klasik, slané chuti margherity nikdy neodolá. Já zůstávám u svého rumu s limetkou. Je teprve sedm, ale v baru není k hnutí a kouř cigaret a nargile pomalu plní prostor od stropu dolů.... "Un autre, s´il te plait" ..... slazený rum pomalu proniká do žil a cítím jak postupuje po krku až do hlavy. Jako mrazivé polibky neznámého milence ve středověké posteli podkrovního apartmá hotelu Saint Merry, čerpající mystickou spiritualitu ze zdí přilehlého gotického kostla Saint Merry mě prostupuje chladivý proud božského kubánského nápoje. Po pátém tahu z nargile a posledním doušku již několikáté sklenky rumu a tequilly na nás padá háv zasněné melancholie ..... "au bout et avec silence" ..... jen z dálky slyším Denise ..... "Lasciate mi in pace".... oni ti nerozumějí, Livia, ale oba víme, že nás mají rádi i takto ....